Tělesná aktivita snižuje úmrtnost na rakovinu prsu a tlustého střeva
9. 5. 2012 | ecancer.org
Tělesná aktivita prokazatelně snižuje úmrtnost na zhoubné nádory prsu a tlustého střeva, zatímco u ostatních typů rakoviny zatím nebyl shromážděn dostatek důkazů, které by tuto souvislost potvrdily. Takový je závěr studie, která byla právě publikována v odborném časopise Journal of the National Cancer Institute [1].
Ilustrační obrázek: shutterstock.com
Díky pokrokům v léčbě rakoviny a ve screeningu nádorových onemocnění žijí dnes onkologičtí pacienti mnohem déle – a proto se většinou zajímají o to, jak mohou jejich prognózu ovlivnit některé faktory životního stylu, například cvičení.
Účinky tělesné aktivity na bývalé onkologické pacienty se zabývala již celá řada observačních studií i randomizovaných kontrolovaných studií (RKS).
Vzájemnou souvislost mezi tělesnou aktivitou a přežitím zhoubného onemocnění se rozhodla prozkoumat dr. Rachel Ballardová-Barbashová z amerického Národního onkologického ústavu (National Cancer Institute): společně se svými kolegy zanalyzovala závěry 45 odborných článků týkajících se jak observačních studií, tak RKS, které se zabývaly vztahem mezi tělesnou aktivitou a úmrtností a/nebo onkologickými biomarkery u bývalých onkologických pacientů.
Analyzované studie byly publikovány v průběhu posledních šesti desetiletí (od ledna 1950 do srpna 2011).
RKS zaměřující se na biomarkery naznačovaly, že tělesná aktivita má blahodárný účinek na hladinu inzulinu, potlačuje záněty a možná i zlepšuje imunitu.
Nejpřesvědčivější důkazy byly pozorovány u pacientek s rakovinou prsu: v souvislosti s tělesnou aktivitou poukazovala většina studií na statisticky významné snížení rizika rakovinu prsu a celkové mortality.
V pořadí druhý nejsilnější důkaz byl pozorován u pacientů s rakovinou tlustého střeva a konečníku.
Autoři zdůraznili, že kvůli obrovské rozmanitosti studií není možné extrapolovat vědecky podložená doporučení týkající se typu a správného časového rozvržení tělesné aktivity. Každopádně cvičení pro bývalé onkologické pacienty představuje tělesné i psychické benefity a je možné dosvědčit jeho celkovou bezpečnot. Vědci dodali, že RKS by se v budoucnosti měly zaměřovat nejen na různé typy cvičení, ale také na to, jak obezita, úbytek na váze či onkologická léčba mohou ovlivňovat účinky cvičení na hladinu biomarkerů. Nebo i na to, jak může cvičení u bývalých onkologických pacientů ovlivňovat případné komorbidity, napsali autoři v závěru svého článku.
Dr. Edward L. Giovannucci z Department of Nutrition při Harvard School of Public Health v úvodníku k této studii podotknul, že tělesná aktivita může bývalým onkologickým pacientům prodloužit život a také zlepšit kvalitu života. „Ačkoli přímé účinky tělesné aktivity na onkologická onemocnění nejsou definitivně prokázány, adekvátní cvičení by mělo být standardní součástí onkologické péče, neboť tělesná aktivita je obecně vnímána jako bezpečná, zlepšuje kvalitu života nejen onkologickým pacientům, a má mnoho dalších prospěšných účinků na zdraví člověka,“ napsal.
Reference
- Ballard-Barbash, R., Hunsberger, S. et al. (2012). Physical activity, weight control, and breast cancer risk and survival: clinical trial rationale and design considerations Journal of the National Cancer Institute DOI: 10.1093/jnci/djp068
Klíčová slova: tělesná aktivita, karcinom prsu, rakovina prsu, kolorektální karcinom, rakovina tlustého střeva a konečníku, úmrtnost
