Většina typů rakoviny není „prostě smůla“, upozorňuje IARC

Obrázek: GLOBOCAN 2012

Studie dr. Cristiana Tomasettiho and dr. Berta Vogelsteina [1] vyvolala značný zájem médií. Autoři v ní srovnávali počet dělení kmenových buněk během celého lidského života v široké škále tkání s celoživotním rizikem vzniku zhoubného nádoru. Došli přitom k závěru, že náhodné mutace (nebo lidově řečeno „smůla“) „z velké části přispívají ke vzniku zhoubných nádorů celkově, často i významněji než dědičné nebo environmentální faktory.“

Autoři studie zastávají názor, že u mnoha typů rakoviny by se měla více upřednostňovat časná diagnostika onemocnění před prevencí jeho výskytu. Chybná interpretace jejich stanoviska by však mohla mít závažné negativní důsledky jak pro onkologický výzkum, tak pro veřejné zdraví.

Experti z IARC poukazují na to, že studie je v zásadním rozporu s velkým množstvím epidemiologických důkazů, a že prezentovaná analýza obsahuje řadu metodologických omezení a zkreslení.

„Již delší dobu je známo, že u jednotlivce je vznik určitého typu nádoru částečně dílem náhody. To však nijak nevypovídá o riziku vzniku zhoubných nádorů v celé populaci,“ vysvětlil dr. Christopher Wild, ředitel IARC. „Učinit závěr, že hlavní příčinou vzniku rakoviny je ‚smůla‘, by bylo velmi zavádějící, a mohlo by to odvádět pozornost od úsilí o odhalení příčin vzniku onemocnění a od samotné prevence zhoubných nádorů.“

V uplynulých 50 letech mezinárodního epidemiologického výzkumu se ukázalo, že většina zhoubných nádorů, které se vyskytují relativně často v jedné populaci, jsou poměrně vzácné v jiné populaci, a že tyto trendy se mohou v čase měnit [2]. Tak například rakovina jícnu se relativně často vyskytuje u mužů ve východní Africe, zatímco v západoafrických zemích je vzácná [3]. Incidence kolorektálního karcinomu, který se kdysi v Japonsku vyskytoval spíše vzácně, vzrostla v této zemi během pouhých 20 let čtyřikrát. Podobné postřehy jsou pro mnoho typů rakoviny typické: na vzniku některých typů zhoubných rakoviny se do značné míry podílejí environmentální faktory nebo změna životního stylu, nikoli genetická variace či náhoda („smůla“).

Experti rovněž poukázali na několik omezení samotné studie. Jedním z nich je důraz autorů na velmi vzácná onemocnění (např. osteosarkom, meduloblastom), která společně tvoří jen velmi malou část celkové onkologické zátěže. Kvůli nedostatečnému množství dat studie navíc opomíjí běžné typy zhoubných nádorů, u nichž se incidence výrazně liší mezi jednotlivými populacemi a mění se v průběhu času. Do této kategorie spadají některé celosvětově nejčastěji se vyskytující typy nádorů, jako je např. rakovina žaludku, karcinom hrdla děložního a karcinom prsu: u všech těchto nádorů byla jasně prokázána souvislost buď s infekcemi, nebo s životním stylem a environmentálními faktory. Kromě toho se studie zaměřuje výhradně na populaci USA, přesněji řečeno na její míru celoživotního rizika vzniku konkrétního typu nádoru. Srovnání různých populací by přineslo odlišné výsledky.

Ačkoli je již delší dobu známo, že počet buněčných dělení zvyšuje riziko vzniku mutací a tím i vzniku zhoubných nádorů, výskyt většiny celosvětově nejčastějších typů rakoviny zřetelně souvisí s environmentálními faktory a s faktory životního stylu. Těmto typům rakoviny lze tedy v principu předcházet; podle poznatků současné vědy by bylo možné předejít zhruba polovině případů nádorových onemocnění v celosvětovém měřítku. V praxi o tom svědčí vědecké důkazy, které jednoznačně poukazují na pokles incidence konkrétních typů rakoviny po zavedení preventivních opatření. Příkladem je pokles výskytu rakoviny plic a některých dalších zhoubných nádorů souvisejících s tabakismem v souvislosti s poklesem počtu kuřáků v některých populacích, či pokles výskytu hepatocelulárního karcinomu u lidí očkovaných proti viru hepatitidy B.

„Zbývající mezery v našich poznatcích o etiologii nádorových onemocnění by neměly být zjednodušeně připisovány ‚smůle‘,“ varoval dr. Wild. „Je třeba dále pátrat po příčinách vzniku různých typů nádorů a zároveň investovat do preventivních opatření u těch typů rakoviny, kde jsou známy rizikové faktory. To je obzvláště důležité v nejchudších oblastech světa, které čelí rostoucí onkologické zátěži a přitom disponují jen omezeným rozpočtem na zdravotní péči.“

Reference

1. Tomasetti, C., Vogelstein, B. (2015). Variation in cancer risk among tissues can be explained by the number of stem cell divisions Science DOI: 10.1126/science.1260825
2. Stewart, B. W., Wild, C. P. (Eds.) (2014). World Cancer Report 2014. Lyon, France: International Agency for Research on Cancer. ISBN 978-92-832-0429-9.
3. Ferlay, J., Soerjomataram, I., Ervik, M., Dikshit, R., Eser, S., Mathers, C., Rebelo, M., Parkin, D.M., Forman, D., Bray, F.: GLOBOCAN 2012 v1.0, Cancer Incidence and Mortality Worldwide: IARC CancerBase No. 11 [online]. International Agency for Research on Cancer, Lyon (France) 2013. Dostupný z WWW: http://globocan.iarc.fr.

klíčová slova: Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny (IARC), etiologie nádorových onemocnění